Pátek 23.4 cca 17:00 A je to tady, ještě sbalit pár věcí a jede se… Kam? Přeci na chatu v Písku, v 18:30 tam totiž začíná mládežový pobyt s názvem: ,,Kam kráčíš?''. S batohem, spacákem a taškou, nabalenou cennými materiály v podobě maturitních okruhů, jsem vyrazila vstříc dobrodružství. Zuzka s Ajkou se pro mě stavily až domů, takže pohoda a mohlo se jet. Cestou ještě obchod a nákup zásob na celý víkend a už se fičelo do nám tak známe Gorálie. ..
Shodou okolností nastal pátek, se kterým se spojovala dobrodružná výprava. Jistým způsobem jsme se naládovali do busu směřujícím do Oldřichovic. Sotva, co jsme vystoupili z pojízdné kocábky, zakotvili jsme v nejbližší hospůdce. To se dalo čekat, že? Najednou spatříme naším ostrým zrakem dva mládence, silné, divné na pohled, asi již nepili první pivo, přesto nás hezky přivítali a skoro nám koupili nanuka, héééééčččč…….. A pak se objevil jeden hoch, teda byli dva, ale ten jeden se prý líbil Trudce . Jenže ona jemu asi ne, i když těžko říct…….
V týdnu od 18. Května se v Třinci uskutečnila akce s názvem EXIT tour. Je to součást projektu EXIT 316. Bohužel se tato akce mě a některým dalším nadšeným studentům :-) kryla s další neméně důležitou událostí, a to Maturitou. Totiž ne přímo s maturitní zkouškou, to by až tak nevadilo, ale se svaťákem. A to není jen tak, to je třeba dohnat všechno potřebné učivo za uplynulé čtyři roky a na nějaké akce a koncerty není čas. No ale abych řekl pravdu, občas jsem byl rád, že můžu vypadnout od učení a zajít si na koncert či někam jinam.
S Evkou, Peťou a moji segrou přijíždíme na parkoviště u zastávky Košařiska Konečná, hodíme bágly na lavičku odpočívadla. Rozhodli jsme se totiž, že počkáme na bandičku, co měla brzy dorazit z Třince, vytasíme tedy svačiny a pořádně se před cestou posilníme. Čeká nás totiž asi pět kilometrů dlouhá „túra" na chatu Kyčera. Cesta necesta, všichni se těší na společně strávené chvilky plné pohody, a po brzkém příjezdu Třinečáků vyrážíme, abychom se co nejdříve zabydleli v teploučku chaty. Ti, co se rozhodli, si cestu o něco zkrátit, si přeci jenom zkusili, jaké zrádné chvilky dokáží překvapit výpravu na Severní pól, místy jsme se totiž zabořili do sněhu hlouběji, než jsme si přáli, ale přeci jenom přirovnání k Severnímu pólu, je fakt přehnané.
Pátek 23.4 cca 17:00 A je to tady, ještě sbalit pár věcí a jede se… Kam? Přeci na chatu v Písku, v 18:30 tam totiž začíná mládežový pobyt s názvem: ,,Kam kráčíš?''. S batohem, spacákem a taškou, nabalenou cennými materiály v podobě maturitních okruhů, jsem vyrazila vstříc dobrodružství. Zuzka s Ajkou se pro mě stavily až domů, takže pohoda a mohlo se jet. Cestou ještě obchod a nákup zásob na celý víkend a už se fičelo do nám tak známe Gorálie. ..
Shodou okolností nastal pátek, se kterým se spojovala dobrodružná výprava. Jistým způsobem jsme se naládovali do busu směřujícím do Oldřichovic. Sotva, co jsme vystoupili z pojízdné kocábky, zakotvili jsme v nejbližší hospůdce. To se dalo čekat, že?
V týdnu od 18. Května se v Třinci uskutečnila akce s názvem EXIT tour. Je to součást projektu EXIT 316. Bohužel se tato akce mě a některým dalším nadšeným studentům :-) kryla s další neméně důležitou událostí, a to Maturitou. Totiž ne přímo s maturitní zkouškou, to by až tak nevadilo, ale se svaťákem. A to není jen tak, to je třeba dohnat všechno potřebné učivo za uplynulé čtyři roky a na nějaké akce a koncerty není čas. No ale abych řekl pravdu, občas jsem byl rád, že můžu vypadnout od učení a zajít si na koncert či někam jinam.
S Evkou, Peťou a moji segrou přijíždíme na parkoviště u zastávky Košařiska Konečná, hodíme bágly na lavičku odpočívadla. Rozhodli jsme se totiž, že počkáme na bandičku, co měla brzy dorazit z Třince, vytasíme tedy svačiny a pořádně se před cestou posilníme. Čeká nás totiž asi pět kilometrů dlouhá „túra" na chatu Kyčera. Cesta necesta, všichni se těší na společně strávené chvilky plné pohody, a po brzkém příjezdu Třinečáků vyrážíme, abychom se co nejdříve zabydleli v teploučku chaty. Ti, co se rozhodli, si cestu o něco zkrátit, si přeci jenom zkusili, jaké zrádné chvilky dokáží překvapit výpravu na Severní pól, místy jsme se totiž zabořili do sněhu hlouběji, než jsme si přáli, ale přeci jenom přirovnání k Severnímu pólu, je fakt přehnané.