Konečně se vyškrábeme až k chatě, přičemž čelíme ofenzívě sněhových kuliček, naštěstí úkryt je blízko a v celku luxusní, člověk, zde našel vše co si jen mohl přát - od elektřiny až po horkou vodu na nádobí. Program je vyvěšen, dříví naštípáno, čaj uvařený, spacáky, bágly na svých místech, když první večerní setkání začíná, jupí. Vede se diskuse o tom, co pro nás znamená modlitba, každý se snaží něčím přispět, což je skvělé a připomíná mi to, že diskuse jsou fakt moc důležité a hlavně přínosné. Po oficiální části se vrhneme na kopu her, které pro nás někteří připravili. Při jedné se doslova svíjíme smíchy, kdy se aktéři přesvědčí, že pokud se snažíte nakrmit druhou osobu poslepu, pravděpodobně ji hrozí vyhladovění, protože jogurt dostanete do nosu, na bradu, do ucha, ale do úst, to prostě nejde.

Druhý den ráno služba už stojí v pozoru, připravena splnit bojový úkol, jenž zní: „Připravte snídani a uvařte čaj." To první by šlo, to druhé trochu nevyšlo. Ne nebojte, nepřipálili jsme ho.

Po snídani jsme se opět setkali ve společné místnosti k rannímu ztišení v režii bývalých mládežníků (tedy generace, která před pár lety opustila mládež, založili rodiny, ale protože jsou nám stále ještě věkově blízcí, rozhodli jsme se s nimi strávit alespoň část chaty). Zabývali jsme se studiem knihy proroka Malachiáše, jejíž podstatu nám přiblížili Daniel a Jano skvělým výkladem. V poledne jsme naplnili své žaludky výborným obědem a pustili se do pátrání po zloději starostova pašíka. Jednalo se o hru, kdy každému z nás byly rozdány určité role s důležitými či nedůležitými informacemi o nějakých osobách, které se mohly stát podezřelými. Dialogy mezi sebou, jsme měli najít pachatele. Jej, koho by napadlo, že si ho starosta ukradne sám!!!! Co se takhle trošku protáhnout a nadýchat čerstvého vzduchu? Proč ne. Vypukne skutečná Battle of snow.

Večer pokračuje až do časných ranních hodin, kdy jsme skoro až do vyčerpání stíhali Římany, nutno podotknout, že párkrát měli křesťané skutečné namále.

Každému dojde, že budíček v osm hodin ráno, zůstal pouze původní ideou programu, a tak jsme museli vypustit plánovaný výlet na hory po ranním ztišení. Zato se stihlo včas pouklízet, já jsem uprchla ještě před touto ne moc oblíbenou závěrečnou částí chaty.

Co říci závěrem? Snad kapku po našemu „ BYLO TO GANZ FAJNE!!!!!!!!". Díky.

V.CZ.(verusik)