| Stanovačka, opékačka pod Javorovým |
 Shodou okolností nastal pátek, se kterým se spojovala dobrodružná výprava. Jistým způsobem jsme se naládovali do busu směřujícím do Oldřichovic. Sotva, co jsme vystoupili z pojízdné kocábky, zakotvili jsme v nejbližší hospůdce. To se dalo čekat, že?Najednou spatříme naším ostrým zrakem dva mládence, silné, divné na pohled, asi již nepili první pivo, přesto nás hezky přivítali a skoro nám koupili nanuka, héééééčččč…….. A pak se objevil jeden hoch, teda byli dva, ale ten jeden se prý líbil Trudce . Jenže ona jemu asi ne, i když těžko říct……. Došli jsme na místo činu, vydechli, velmi zhluboka se nadechli. Účastníci se rozhodli postavit stan, nakonec se zjistila nepříjemná záležitost. V jednom stanu byla sprostá, vlezlá, smradlavá, špinavá, plesnivá mozaika, fuj !!!!!! Co teď s ní? V rámci možností byla větrána a větrána. Původně to měl být stan pro holky, ale co se dá dělat? Naštěstí v naší grupě se našli gentlemani a vypůjčili jim svůj stan, který holky téměř nepotřebovaly. Stále ochotný Palo se staral o provoz kuchyně – např. vaření vody, udržování ohně, chlazení mléka….. S večerem patří večeře a tudíž nastalo bratrské dělení – já všechno, Ty nic. Ale ne, někteří trochu na ni zapomněli, proto se to lepilo, jak se dalo. Nejhlavnější však bylo, že všichni byli dobře napapaní. Nenápadně se mírně stmívalo a byla položena otázka : „Kolik tam dáme sáčku čaje?“ Trudka jednohlasně odvětila : „Tři!“ Tak se daly tři, jelikož obecenstvo mlčelo ze strachu z Trudky. Když naši šikovní chlapci připravovali dřevo na noc, Palo si vzal sekeru a říká : „Jdu na válečnou stezku.“ Trudka se samozřejmě ozvala : „Cože? Na Vánoce v Tescu?“ Vybuchla salva smíchu a jediná Trudka nevěděla, co se děje. Nechápavě pozorovala Toma s Markem, jak se válejí smíchy po zemi. Pala se to mírně dotklo, proto odpověděl : „Jsem tvrdě uražen.“ Až tehdy Trudka pochopila situaci. Docela sranda, že? Po posilnění našich žaludků nastal čas na noční pochod na Javorový. Ručička odbila jedenáct hodin a všichni seřazeni jak vojáci nastartovali. Každý se orientoval podle obrysů ostatních. Na vrcholu naše zraky spatřily krásné noční svítící se městečka. V ten moment všichni byli z toho divu uchváceni. Další pozornost upoutal zlatý retrívr, který se nechával námi rozmazlovat a hladit. Šikovný pejsek, že? Ale pozor, to nebylo všechno! Jako bonus večera bylo pivo zdarma a k tomu nechyběl pokec s přiopilým Polákem. Po kamarádském povídání byl nejvyšší čas jít zpět. Ale to nebylo tak jednoduché, jelikož každý zapojil své vnitřní decibely, abychom sehnali Pyrose s vysílačkou. 10 minut uběhlo a stále se ozývalo : „Pyros, Pyros, Pyros.“ Najednou se objevil znenadání celý vysmátý. Cesta zpátky netrvala dlouho až na malé nevinné zabloudění. Pak na louce Pyros štědře dělil zákusek, mňam….mňam…mňam Tož se nedivte, že jsme ihned zalehli a nacpali se do spacáků. Byla krásná teplá noc, proto jsme neodolali spaním pod hvězdným nebem. Kolem páté ráno jemně zaznělo sladké: „Ahoj“. To znamenalo loučení s Markem. Někteří to vnímali, jiní tvrdě spali. Po pár hodinách náš kuchař Palo zhotovil velmi chutné kakao. Jako doplněk posloužila křupavá opět Pyroskem rozdělená pizza. K tomu netřeba ani reklamu – 1 + 1 zdarma. Následovalo ztišení – čtení bible a chvály. A co bylo dál? Dobrá otázka… Samozřejmě pohyb, který znamenal pokus o hraní volleybalu. I když jsme měli mezi hrou dvě přestávky, nestačilo nám to. Protože po skončení všichni padli na zem totálně vyčerpaní. Odpočinek a nic nedělání se nám velmi zalíbilo, ale i hezké musí jednou skončit. A tak nás prázdné vnitřnosti vyhnaly opět na Javorový, kde nám naservírovali něco jako polévku. Mezitím naše poštolka Pyros zjišťovala spoje. Byli jsme nemile překvapeni, když jsme zjistili, že jsme v časové tísni. Co teď a co potom? Co nám zbývalo jiného, že? Jedině zlehka nabrat tempo. Na louce každý uklízel, co viděl a co mu padlo pod ruku. Jak byly stopy uhlazeny a bágly na zádech naloženy, nastartoval každý ladné nožky a svižným krokem se vydali na zpáteční cestu. Jelikož nás čas opravdu tlačil, zdolávali jsme veškeré překážky a možné zkratky. Na zastávku jsme dorazili celí a dokonce v pravý čas. Dobrí, ne? |